Nechávám si od jazykových modelů, které chovám na svém notebooku, vyprávět pohádky. Je to skvělý způsob, jak otestovat jejich češtinu. Zatím vyhrává mistral-small:24b se svojí pohádkou o malém lesním duchu:

Jednou za časů, kdy svět byl ještě plný magie a divokých přírodních koutů, žil v hlubokém lese malý lesní duch. Jeho jméno bylo Lúčko a byl to nejmenší z všech lesních duchů. Všichni ho milovali pro jeho veselou povahu a neustálé šprýmky.

Jednoho dne, když se Lúčko procházelo lesem, narazilo na starý, opuštěný dům. Dům byl pokrytý pletivy a byl zcela zapomenut. Lúčko se rozhodlo, že dům opraví a udělá z něj krásné místo pro všechny lesní bytosti.

S pomocí svých přátel – ptáků, hmyzu a malých zvířat – začalo Lúčko pracovat. Ptáci nosili větvičky a listy, aby vybudovali střechu, hmyz pomáhal s čistkou a malé zvířata přinášely květiny a bylinky, které dům zdobily.

Po mnoha dnech tvrdé práce byl dům konečně hotov. Bylo to krásné místo, kde se mohly lesní bytosti scházet a sdílet své příběhy a radost. Všichni byli nadšení a děkovali Lúčku za jeho úsilí.

Lúčko bylo šťastné, že dokázalo udělat něco tak krásného pro svůj les. Od té doby se dům stal symbolem jednoty a přátelství mezi všemi lesními bytostmi. A Lúčko, malý lesní duch, se stalo hrdinou, kterého všichni milovali.

A tak žili všichni šťastně až do konce svých dnů.

Jedu dneska večer po jedné z těch středočeských silnic bez vyznačených pruhů, na které je noční můrou předjíždět třeba autobus. Vyjedu ze zatáčky a proti svítí auto, které mi přepne dálkáče na potkávačky, takže vidím hovno, jenom jeho světla. Blížím se a říkám si: Ono bliká, kam chce tady odbočovat? Ne, ono je na blikačkách, ono stojí... ono stojí... ono stojí v protisměru!!! Jen taktak jsem to ubrzdil.

And, there was a wolf inwolfed. Byl to spíš vlčák, to je jedno. Ten stál v druhé půlce vozovky. Nějak jsem prokličkoval. Nevím, co se tam stalo. Nechtěl jsem se s tím řidičem bavit. Nevyhnul bych se tématu, jak blbý nápad je parkovat v noci v protisměru. A taky se mi nechtělo vylejzat, když tam byl ten wolf, involved, unchained. To nechceš ani za dne v Praze.

#deepseekr1 Pro ty, jako jsem já, co tu online verzi nezkoušeli. Tohle je fantastické. Podobá se to mimochodem mé zkušenosti s lokální verzí LLM DeepSeek-R1: Tendence přemýšlet nahlas o tom, co "uživatel" (ano, ono to o vás myslí nahlas ve třetí osobě) chce:

"DeepSeek-R1 did not rush to a conclusion. Instead, it began to deliberate — openly, methodically, and exhaustively. It did not simply think of a number but dissected the task with a surgeon's precision and a philosopher's hesitation. Each clause of the instruction became a branch on the tree of reasoning, and every ambiguity was an opportunity to explore possibilities, reevaluate steps, and entertain contingencies."

"“Don’t overcomplicate it,” the machine echoed as if repeating these words might anchor it against the tides of overthinking. Yet, even as it sought simplicity, it spiraled into complexity. “A bit of a challenge,” it pondered. What, after all, constitutes a challenge? A number that is mathematically rare? One positioned oddly in the range of 1 to 100? Perhaps a prime number, or one nestled between decoys?"

medium.com/@jsmith0475/deepsee…

Kupoval jsem s dcerou před pár dny vánoční stromeček. Chtěla, abych koupil trochu větší než obvykle. Prodavač mi říká "nechcete ten kmen dole zúžit?", já říkám "to je dobrý, máme velký stojánek a kdyžtak si to osekám". Sekyrkou je to přece hračka.

Dnes jsem se do toho dal a dost jsem se opotil, když vidím, že ten stojánek zas tak velký není, a když jsem si uvědomil, že tu trampskou sekyrku, kterou jsem měl úplně jasně před očima u toho prodavače stromků, jsem vlastnil naposledy před asi čtvrtstoletím.

Nakonec jsem vzal ten nejtěžší kuchyňský nůž a udělal z něj mačetu. Kůra a lýko šla dobře, dřevo a suky hůř, ale už to za chvíli bude. Jsem přece bojovník, že ano.

Barvitost antické rétoriky.

Učitel Marcus Cornelius Fronto píše žárlivý milostný dopis žákovi (a budoucímu císaři) Marku Aureliovi Antoninovi. Bylo by to na content warning, kdybych ho uměl na Friendica udělat. Překlad M. Putna:

"Povídá se, že Tvůj zamilovanec také sepsal o Tobě nějaké erotické texty, že Tě na ně láká jako na cukrátka a že Tě s jejich pomocí přitahuje blíž k sobě, když se mu to s jinými návnadami nepovedlo. Já Ti však pravím, že to je nízkost a nechutnost; že by Tě to mělo vlastně urážet; že je To vlastně jenom ryčení jeho chlípnosti a funění jeho nadrženosti; že to není nic jiného, než ty zvuky, které vydávají kanci a býci a jeleni v říji, když to na ně příroda sešle a oni si neumějí jinak pomoci. Celá milostná lyrika není nic jiného, než tohle. Pokud se tedy odevzdáš svému zamilovanci, ať si s Tebou dělá, co chce, kdekoli a kdykoli to na něj přijde – necháváš ho, aby se choval jako říjící samec. Nebude ani čekat na vhodnou chvíli a na soukromí, vrhne se na Tebe a vezme si Tě natvrdo, brutálně a bezohledně."